Zakopané: Velká očekávání, malá radost!

Letos jsme se rozhodli pro změnu. Většinou první adventní týden vyrážíme do Rakouska, abychom nasáli vánoční atmosféru, prošli se po trzích, odpočinuli si v přírodě a vyčistili hlavu před vánočním shonem. Tentokrát jsme si ale řekli, že zkusíme něco jiného, abychom vám mohli přinést tipy i z jiné destinace. Polsko, země známá svou zbožností, nám přišlo jako ideální volba – očekávali jsme, že Vánoce zde budou prožívat opravdu intenzivně. Sociální sítě nás navíc přesvědčily, že Zakopané je to pravé místo, kde nasát vánoční atmosféru. Bohužel, realita byla jiná. Ale začněme od začátku.

Ubytování: Chata Tater – klid v lese s drobnými nedostatky!

Ubytování jsme zvolili mimo město, v lese, na samotě, kde jsme chtěli najít klid a pohodu. Vybrali jsme si přízemní apartmán v Chatě Tater a musíme říct, že jsme byli zpočátku nadšeni. Příjezdová cesta sice nebyla úplně idylická – část cesty vedla lesem, což se v zimě ukázalo jako trochu problém, protože cesta byla namrzlá a klouzavá. Nicméně jsme to zvládli bez větších potíží. Po příjezdu nás přivítala krásná oplocená zahrada s několika chatami. Bylo možné si pronajmout buď celé chatky, nebo apartmány. My jsme zvolili apartmán, protože chatky nebyly dostupné na celý náš pobyt. Majitelé byli velmi ochotní a přátelští, nemáme jim co vytknout. Jediným drobným problémem byla zapáchající voda ze studny, takže pokud byste zvolili stejné ubytování, doporučujeme přijet vybaveni pitnou vodou.
Náš apartmán byl malý, ale útulný. Skládal se ze společného prostoru s malou kuchyňkou, sedačkou a ložnicí. Byl inzerován pro čtyři osoby, ale za nás je to spíše pro dva – pro čtyři lidi by byl opravdu stísněný. Pro nás dva a Ellu to však bylo dostačující. V polovině týdne ovšem přijeli hosté do apartmánu v prvním patře a tady nastal problém. Stěny a stropy byly extrémně tenké, takže každý krok byl slyšet velmi hlasitě. Splachování toalety z horního patra znělo, jako by vám projížděl vlak ložnicí, a v noci nás to pravidelně budilo. Pokud bychom si pronajali samostatnou chatku, byli bychom maximálně spokojeni. Velkým plusem ubytování byla louka vzdálená jen minutu chůze, kde jsme mohli naši fenku Ellu vyvenčit a nechat ji proběhnout. Bylo to jediné místo, kde měla trochu svobody, protože jinak byla většina okolí nevhodná pro volný pohyb psa. Cena za psa byla 100 zlotých na 8 dní, což nám přišlo férové. Ubytování bylo tedy s drobnými výhradami v pořádku, ale co nás opravdu zklamalo, byla samotná atmosféra Zakopaného a jeho okolí.

Vyhlášená ulice Krupówki!

Po příjezdu jsme první den věnovali odpočinku a procházkám po louce u našeho ubytování. Majitelé nám ochotně vysvětlili, kde všude se můžeme se psem pohybovat, protože do TANAPu (Tatranského národního parku) na polské straně je psům vstup zakázán. S touto informací jsme počítali a věděli jsme, že TANAP je pro nás pasé. Nicméně nám bylo doporučeno několik stezek, kam se psem můžeme, což jsme ocenili. Po dni stráveném odpočinkem a běháním po louce jsme se odpoledne vydali na známou ulici Krupówki. Rozhodli jsme se jít pěšky z ubytování, což trvalo přibližně 30 minut. Pokud byste chtěli jet autem, je zde k dispozici placené parkování, stojí 30 zlotých na celý den a jiná varianta (na hodinu) zde není. Ulice Krupówki nás mile překvapila. Byla krásně nazdobená a konečně na nás dýchl duch Vánoc, který jsme hledali. Celou ulici projdete poměrně rychle, ale je plná obchodů, stánků s jídlem, svařákem a jejich vyhlášenými sýry – ty můžeme doporučit všemi deseti, jsou opravdu výborné. Pokud máte rádi sýry, určitě si je nenechte ujít.

Co nás však zklamalo, bylo to, že mimo tuto známou ulici jsme žádnou další vánoční výzdobu téměř nepotkali. Očekávali jsme, že celé město bude dýchat vánoční atmosférou, ale bohužel tomu tak nebylo. Ulice Krupówki je pochopitelně rušná, ale pejsků zde potkáte poměrně dost. Abychom nebyli jen negativní, musíme říct, že ulici Krupówki nemáme co vytknout. Byla to příjemná procházka a na chvíli jsme si užili vánoční atmosféru, kterou jsme hledali. Bohužel, tím naše nadšení z města pomalu končilo. 

Stezka Droga pod Reglami!

Druhý den jsme se rozhodli prozkoumat jednu z doporučených stezek, která byla kousek od našeho ubytování. Droga pod Reglami, tato stezka kopíruje hranici TANAPu, což zní jako ideální volba pro ty, kteří se chtějí projít v přírodě, ale nemohou vstoupit do národního parku se psem. Co nás však překvapilo, bylo pravidlo, že na celé stezce musíte mít psa na vodítku. To jsme úplně nečekali, protože jsme doufali, že alespoň tady bude mít naše Ella trochu volnosti. Na začátku stezky jsme potkali poměrně dost lidí, kteří mířili k bránám vstupu do TANAPu. Po pár stech metrech už ale bylo téměř liduprázdno, což bylo příjemné, ale pravidlo o vodítku pro psa stále platilo. Celou stezku jsme prošli za necelé dvě hodiny a ušli jsme přibližně 10 kilometrů, včetně zastávky na svařák. Ten jsme si dali zhruba ve třetině cesty, kde jsme narazili na stánek s občerstvením. Dvě svařená vína nás stála 60 zlotých, což nám přišlo poměrně dost, ale vzhledem k tomu, že jsme byli uprostřed přírody, jsme to brali jako součást zážitku.

Dopoledne jsme tedy strávili na stezce, která byla příjemná, ale nijak výjimečná. Po návratu jsme začali přemýšlet, co podniknout další dny, protože vánoční atmosféra v Zakopaném nás nenadchla. Rozhodli jsme se proto další den vyrazit do 100 kilometrů vzdáleného Krakova – a tam přišlo konečně nadšení!

Krakov – město, které nás zachránilo!

Cesta trvala asi dvě hodiny a parkování jsme našli přímo v centru, nedaleko adventních trhů. Měli jsme štěstí, našli volné místo, parkování nás vyšlo na 6 zlotých za hodinu. Pokud by bylo plno, hned vedle je další parkoviště, případně se dá parkovat i v ulicích, kde je také dostatek míst – alespoň v době, kdy jsme dorazili, tedy kolem poledne. Večer by to ale mohlo být o poznání složitější. Po zaparkování jsme zamířili na hlavní náměstí, kde se konaly adventní trhy. A tady jsme konečně našli to, co jsme hledali! Trhy byly nádherné, plné stánků s tradičními výrobky, od medu a levandule až po ručně dělané vánoční ozdoby. Nechybělo ani občerstvení, které k adventním trhům neodmyslitelně patří. Atmosféra byla kouzelná, i když lidí bylo více, než jsme očekávali.

S naší Ellou jsme neměli žádný problém, a dokonce jsme potkali spoustu dalších psů. Náměstí je navíc dostatečně široké, takže když jsme měli pocit, že je na Ellu příliš rušno, jednoduše jsme se přesunuli ke straně, kde měla více prostoru. Celkově byla atmosféra Krakova velmi přátelská a uvolněná, což nás příjemně překvapilo.
Po procházce na trzích jsme se vydali objevovat staré město, které je opravdu nádherné. Na rozdíl od rušného náměstí zde bylo mnohem klidněji, což nám umožnilo si procházku opravdu užít. Krakov nás nadchl svou krásou, atmosférou i tím, jak přívětivý byl k návštěvníkům se psy. Adventní trhy v Krakově můžeme rozhodně doporučit.

Gubałówka – nevydařený výšlap na vrchol!

Další den jsme se rozhodli vyrazit na Gubałówku, což je jedno z těch mála míst, kam můžete se psem. Naplánovali jsme si výšlap na vrchol, kde jsme očekávali odměnu v podobě nádherného výhledu na Tatry. Bohužel, realita byla opět jiná. Zaparkovali jsme na placeném parkovišti a vydali se ke stezce. Jaké však bylo naše zklamání, když jsme zjistili, že cesta na vrchol v podstatě kopíruje trať zubačky, která vede strmě vzhůru. Vzhledem k počasí, kdy se střídala obleva s námrazou, byla stezka pokrytá ledem, což z ní udělalo spíše kluziště než příjemnou turistickou trasu. Představa, že půjdeme po ledu podél kolejí, kde každých pár minut prosviští vláček, nás opravdu nenadchla. Nakonec jsme se rozhodli, že se na vrchol vyvezeme zubačkou. Rázem se z plánovaného celodenního výletu stal tříminutový výjezd. Cena za jízdenku byla 32 zlotých na osobu (nahoru i dolů) a za psa jsme zaplatili dalších 10 zlotých. Lidí bylo samozřejmě hodně, takže jsme museli chvíli čekat, než jsme se dostali ke vstupu. S naší boxerkou Ellou jsme nastoupili jako první, abychom měli alespoň trochu pohodlí. Cesta nahoru trvala opravdu jen pár minut.
Výhled z vrcholu byl krásný, o tom není pochyb. To byla asi jediná věc, která nás na Gubałówce potěšila. Na vrcholu najdete restaurace a dlouhou ulici plnou stánků, kde prodávají plyšáky, magnety a další suvenýry. Bohužel nás tato ulice nijak nezaujala. Navíc zde byly i typické pouliční hry jako „skořápky“, což na nás působilo spíše rušivě než lákavě. Po zhruba hodině jsme se rozhodli vrátit dolů zubačkou.
Místo celodenního výletu jsme byli zpět na ubytování za dvě hodiny. Abychom alespoň trochu využili zbytek dne, vydali jsme se opět na louku u našeho ubytování, kde se mohla naše Ella proběhnout a užít si trochu volnosti. Bohužel, Gubałówka pro nás byla dalším zklamáním, které jen podtrhlo naši nespokojenost s celkovou atmosférou Zakopaného.

Poslední výlet: Dolina Chochołowská!

Naším posledním výletem byla návštěva Doliny Chochołowské, další z míst, kam můžete se psem. Dolina Chochołowská je známá jako nejdelší, největší, nejdostupnější a také jedna z nejoblíbenějších dolin v oblasti. Výchozím bodem pro návštěvu Doliny Chochołowské je záchytné parkoviště a vstup do národního parku v lokalitě Siwa Polana. My jsme zaparkovali na vzdálenějším parkovišti, které bylo bez poplatku, protože jsme o placeném parkovišti u pokladny nevěděli. Na začátku jsme zaplatili vstupné 10 zlotých za osobu, za psa nic nechtěli. Vyrazili jsme po kluzké asfaltové cestě směrem dolinou. Bohužel, už od začátku nás atmosféra nijak nenadchla. Byli jsme unavení a otrávení z předchozích dnů, což nám znemožnilo si přírodu opravdu užít. Navíc nás neustále obtěžovalo projíždění koní, kteří táhli sáně plné turistů. Tento ruch a hluk nám zážitek z doliny úplně zkazil. Po zhruba 6 kilometrech jsme se rozhodli, že už to nemá smysl, otočili jsme se a vrátili se zpět k autu. Co se týče psů, těch zde bylo opravdu hodně, což nás nepřekvapilo. Samozřejmostí je, že pes musí být po celou dobu na vodítku.

Po návratu do ubytování jsme se shodli, že už nemá cenu v dovolené pokračovat. Zabalili jsme si věci a rozhodli se odjet domů dříve, než jsme původně plánovali. Zakopané a jeho okolí nás zkrátka neoslovilo a naše očekávání zůstala nenaplněná.

Pokud bychom měli shrnout tuto dovolenou, byla to zkrátka obrovská nuda, zklamání a víme, že tuto oblast vám prostě nemůžeme doporučit na déle než 3 dny. Za tři dny totiž stihnete úplně vše – projít si ulici Krupówki, vyjet na Gubałówku i navštívit obě stezky. Musíte však počítat s častými přejezdy autem, což je únavné. Když to navíc srovnáme s našimi předchozími adventními dovolenými, žádná z nich zatím nepřekonala naše pobyty v Rakousku. V Rakousku člověk krásně dokáže skloubit vánoční atmosféru a rušnější místa, jako jsou adventní trhy, ale zároveň má spoustu možností pro nádherný pobyt v přírodě, kde se pes může proběhnout a pořádně unavit. Polsko, od kterého jsme měli opravdu velká očekávání, nás bohužel zklamalo. Příští rok se proto před Vánoci opět vrátíme objevovat krásy Rakouska.